Bez Napoleona by nebyl tuzemský rum, pardon, tuzemák

Historie výroby tuzemského rumu

To prý bylo tak: kdysi dávno za vlády císaře Napoleona soupeřila Francie po dobytí zbytku Evropy především s Velkou Británií. K posílení své pozice vyhlásil Napoleon v roce 1806 takzvanou kontinentální blokádu, která znamenala pro habsburské země ztrátu některých surovin dovážených ze zámoří. Blokáda měla i pozitivní dopad ve formě rozvoje manufaktur a pěstování cukrové řepy, tedy jedné ze základních surovin pro výrobu etanolu či chcete-li lihu. Když kontinentální blokáda skončila, nastoupila vysoká dovozová cla. Byla to tedy jen otázka času, kdy se objeví náhražka oblíbeného rumu, jako se to stalo v případě kávy a domácí cikorky. Stačilo vzít líh – a toho bylo z domácích zdrojů dost – příslušně ho ochutit a naředit. Barvu i chuť dodával karamel, vůni vanilin nebo mandlové trestě. Tradovalo se, že u nás začali rum vyrábět čeští námořníci, kteří sloužili na zámořských lodích, a doma se jim po něm stýskalo… V každém případě se v zemích habsburské monarchie se rum či původně Innländer Rum začal produkovat ve velkém a díky své příznivé ceně a vyladěné chuti brzo c vytlačil rum původní, dovážený z Kuby a Jamajky. Setkáme se s ním dodnes v Rakousku, kde s jeho velkovýrobou začal v roce 1832 Sebastian Stroh, Slovensko s Čechy sdílí klasický tuzemák, v Maďarsku si oblíbili tea-rum a Chorvaté mají zase rádi čajni či domači rum.

Jak rum podpořil Ondřejovskou hvězdárnu

Přesný obsah alkoholu produktů z první poloviny 19. století dnes zjistíme těžko. Přesnost měření totiž souvisela s rozvojem jemné mechaniky a optiky. O vývoj a výrobu této techniky se u nás postarali bratři Josef a Jan Fričové, synové básníka a revolucionáře Josefa Václava Friče, kteří si v roce 1883 otevřeli na Královských Vinohradech dílnu na výrobu měřících přístrojů. Původně se sice chtěli zaměřit na výrobu dalekohledů, ale ty na rozdíl od přístrojů pro lihovary a cukrovary nešly na odbyt. Jejich přístroje dokázaly stanovit přesnou koncentraci cukru v lihovinách. Tím mohli výrobci lihovin přesně určit, jakou hodnotu alkoholu jejich výrobek obsahuje. Nakonec došlo i na výrobu dalekohledů, a to díky stoupajícím ziskům z prodeje měřících přístrojů. Takto vydělané peníze umožnily Josefu Fričovi roku 1898 zakoupit pozemek poblíž Ondřejova, kde založil a po dlouhá léta budoval zařízení pro astronomická pozorování a známou hvězdárnu.

Čtyřicet procent a ani o procento míň

Odborníci se sice nemohou shodnout, proč se tradiční tuzemák dělal právě čtyřicetiprocentní, ale klasická receptura toto procento předepisovala. Dokládají to i historické etikety, na kterých je vždy uvedeno 40 %.  Proč zrovna 40%? Jakýmsi vodítkem pro nás může být odborná publikace Zemědělská technologie Ministerstva zemědělství od profesora Vilikovského z roku 1947: „Tuzemským rumem se rozumí každý rum, k jehož výrobě se používalo tresti a který svými vlastnostmi a účinky má nahraditi rum původní (Jamajka, Kuba, atd…) smí býti vyráběn a prodáván s nejméně 40% alkoholu“. Pravděpodobným důvodem tvrzení pana profesora může být fakt, že právě při čtyřiceti procentech alkoholu vynikají senzorické vlastnosti a charakteristická chuť a vůně. Alkohol je totiž u destilátů na rozdíl od likérů nositelem chuti, jako je jejím nositelem v potravinách tuk.

V 90. letech 20. století u nás docházelo ke změnám legislativy, resp. minimálního obsahu alkoholu v tuzemském rumu. Někteří výrobci využili legislativní změny a snížili obsah alkoholu na 37,5%. Na trhu však dodnes zůstalo několik značek, které u tuzemáku udržují tradiční hodnotu 40 procent alkoholu.

Tisková zpráva